Nacházíte se na hlavní straně webu

22. Aviatická pouť v Pardubicích

další ročník s ještě větší podívano

Ve dnech 2 a 3.6.2012 se konal již 22. ročník aviatické Pouti v Pardubicích. Letošní ročník se honosil podtitulem "Století vzdušných soubojů". Program sliboval bohatý zážitek a i když to tak ani trochu nevypadalo, meteorologové pardubického letiště slibovali i pěkné, ba co říct, pro podobnou akci ideální počasí.

Ve dnech 2 a 3.6.2012 se konal již 22. ročník Aviatické pouti v Pardubicích. Nejsem absolutně pravidelným návštěvníkem, ale několik posledních ročníků navštěvuji celkem rád. Letošní ročník se honosil podtitulem "Století vzdušných soubojů". Program sliboval bohatý zážitek a i když to tak ani trochu nevypadalo, meteorologové pardubického letiště slibovali i pěkné, ba co říct, pro podobnou akci ideální počasí. A tak jsem historicky poprvé bez dětí vyrazil jen manželkou co by nadšencem do létajících strojů do Pardubic. Dorazili jsme krátce před 11 hodinou a doprava nevypadala ani zdaleka jako ročníky před tím. Zaparkování dílem okamžiku, ani u brány nebyly fronty. Počasí s nádhernou oblačností, jen mírné lehce teplo se stejně mírným větrem.

Hlavní program začal příletem 2 Gripenů a jednoho letounu L-159 Alca. Gripeny jen přeletěly dráhu (což zklamalo asi všechny přítomné) a zmizely, své vystoupení pak předvedl jen Letoun L-159 Alca. Poté již následoval (dle mého názoru) jeden z nejlepších programů, jaké jsem v Pardubicích viděl. Vystřídalo se velké množství techniky jak ve vzduchu, tak na zemi. Bylo možné vidět nádherné vzdušné souboje i sólová vzdušná vystoupení. Na své si letos ale o mnoho víc než kdy jindy přišli i příznivci války na zemi, vojáků a bojové techniky bylo opravdu požehnaně. Na celé akci bylo chvályhodné, že program jel de facto nonstop a drobné přestávky člověk ochotně využil na WC či občerstvení. Na co se bylo dívat i na zemi, statická výstava byla také zajímavá, i když zde bych si troufnul říci, že minulé ročníky byly lepší. Zajímavý byl i doprovodný program pouti včetně stánků se vším, co k podobné akci patří. na své si tak přišli nejen "mazáci" a "veteráni", ale i nahodilí návštěvníci a hlavně děti. Počasí vydrželo celý den. Jídla a pití bylo co kdo ráčil a komu jak peněženka dovolila :-), co víc si přát.

Vzduch v sobotní den ozdobily Supermarine Spitfire Mk.XVI., k vidění byla ukázka hašení v podobě W3A Sokol, Extra 330SR Martina Šonky a jeho naprosto famózní akrobacie, Fokker Dr.I , Sopwith 1½ Strutter, Curtiss P-40 Tomahawk, Mitsubishi A6M2 Zero (T-6), Grumman TBM Avenger, Boeing B-75N1 Stearman, a mnoho a mnoho dalších. Drobným a tak nějak programově neplánovaným byl i moment přistání charterového letu Boeingu společnosti Transaero do Moskvy.

Famózním a dech beroucím okamžikem se stal hromadná start letounů Zlín-26  Trenér. Ve vzduch bylo vidět víc než 3 desítky těchto legendárních letounů a kdo ví, jestli se něco podobného už v historii podařilo a nebo ještě někdy podaří. Odpolední počasí bylo lepší a lepší a tak návštěvníků přibývalo i v pozdějších odpoledních hodinách. Vzduch i zem poté ozdobily mnohá vystoupení, nezaznamenal jsem žádné chvilky nudy. Celý program byl perfektně připraven a neméně skvěle komentován. Chyběly snad jen velkoplošné obrazovky, které např. minulý rok zprostředkovávali lepší výhled těm, kteří nestáli "v první řadě". Já jsem pardubické letiště opouštěl krátce po 15,00 hodině, je to škoda, rád bych býval vydržel až do konce avizovaného hlavního programu kolem 16,00 hod, ale můj zdravotní stav po opravdu hodně a hodně dlouhé nemoci se mi ohlašoval bolestivými poslíčky a tak zvítězil zdravý rozum a já se odebral na 60-ti kilometrovou cestu domů.

Co říci závěrem. Kdo nebyl, může litovat a nebo přijet za rok. Doufám, že v podobném duchu nebo ještě lépe se vydaří i příští ročník. Přináším z akce i pár snímků. Profesionál by se za ně styděl :-), můj z dnešního pohledu nedokonalý "foťák" toho co se transfokace mnoho nenabídne a z mého pohodlného místa v pozadí a kvůli občasným bolestem povětšinou v leže toho více a a lépe nešlo. Odpustil jsem si letos i focení statické výstavky letadel a techniky. Tak příště už to snad bude lepší.

Jen na závěr si dovolím jednu perličku, ve frontě na plastovou toaletu jsem potkal svého kamaráda z vojny Frantu Seibta, kterého jsem neviděl 18 let. No, naštěstí jsme se ještě poznali :-).