Nacházíte se na hlavní straně webu

Aero L-39 Albatros z Depronu

podle plánku Stefana Warnke s tlačnou vrtulí

Ještě jsem se ani neohřál dobrým pocitem nad dokončeným Gripenem a už zaháním dlouhou chvíli stavbou dalšího depronového modelu. Tentokrát to je ale krasavec, kterému by jeho materiálový původ hádal málo kdo.

  • Výrobce

    vlastní konstrukce

  • Rozpětí

    844 mm

  • Délka

    1080 mm

  • Váha

    -----

  • Plocha křídla

    -----

  • Plošné zatížení

    ------

  • Funkce

    M, K, S, V

  • Serva

    4 x HXT-900

  • Motor

    Turnigy C4250/12

  • Regulátor

    Turnigy SPIN30 A

  • Vrtule

    APC E 7/5

  • Baterie

    Lipol, 3S 2200 mAh 70C

 

Po dokončení Gripena čekám na pěkné počasí, abych při záletu zjistil, zda se stavba povedla či ne. Letová plocha je rozmáčená jako močál, a tak jsem se rozhodl, že si čekací dobu na jaro vyplním stavbou ještě jednoho kousku, na který jsem měl také dlouho zálusk. Je jím legendární L-39 Albatros z Aera Vodochody. Nějakou chvilku jsem strávil hledáním na internetu a bezedná studna moudrostí, server RC Groups vydal své tajemství záhy a na světě byly plánky i s popisem stavby. Uveřejnil je uživatel s nickem "Low Pass" ze Santa Cruz v Kalifornii. No vida, je to tak nádherný model, že si našel své obdivovatele i daleko za mořem. Svědčí o tom i desítky komerčně vyráběných RC modelů L-39.

Stavbu jsem zahájil výtiskem docela solidního almanachu A4. Na internetu byly dostupné plánky pro verzi v měřítku navrženém Warnkem s délkou modelu 900mm a rozpětím 703mm (což zhruba odpovídá prapodivnému měřítku 1 : 13,45) a plánky o 20% zvětšené v měřítku cca 1 : 11,25. Rozhodl jsem se pro model o 20% zvětšený, jeho délka v tomto měřítku vychází na 1080mm a rozpětí 844mm. Jak říká můj kamarád a modelář Pastakus, jak stárneme, hůř vidíme a větší model je lépe vidět. Plánky jsou určeny pro stavbu modelu poháněného EDF turbínou, já jsem se ale rozhodl ještě než vkročím do těchto vod, zkusit Albatrose postavit nejprve pro pohon tlačnou vrtulí (jako Gripena), zvolím ale ostřejší motorizaci, abych nacvičil poněkud svižnější letový projev modelu. Teprve až si budu jist, postavím buď jiný, nebo stejný model, ale již poháněný EDF turbínou.

Musím se přiznat, že jsem průběhu stavby Gripena drze oslovil pilota modelu, který řídí model na videu uveřejněném v mém článku o stavbě. Na webu vystupuje pod nickem "pajlotmato2". Pokusím se touto cestou mu poděkovat a vyseknout velké poděkování za trpělivost. Vzhledem k tomu, že Jety byly pro mne zatím zemí nepoznanou a ani s tlačným uspořádáním, ani s deltakřídlem nebyla zkušenost, byl jsem neskonale rád, že jsem ho mohl asi desítkou mailů obtěžovat a on velice ochotně pomohl a poradil. Ještě jednou díky. Když jsem měl jasno s Gripenem, zavedli jsme v mailové komunikaci i řeč na to, že stavím Albatrose. No a z "pajlotmato2" se vyklubal nejen dobrácký a sdílný modelář, ale i Ing. Martin Širko, pilot skutečného Albatrose. Je to úsměvné, jak je svět malý. Když jsem se zmínil, že chci model udělat v kamufláži "Biele Albatrosy", poslal jsem letmo fotografii a trefil jsem se i do letadla s označením, na kterém létá. Mým dětem už to dnes připadá jako samozřejmost, ale já se v takovéto situaci pozastavím a uvědomím si, jaký je internet zázrak. Neumím si představit, že bychom se před 20-ti lety měli šanci s Martinem jakkoliv o sobě dozvědět. Tedy šance by byla, ale asi 1%.

V zápalu stavby jsem úplně zapomněl fotit, a tak mám z jejího průběhu fotek poskrovnu, respektive až z jejího závěru. Rozhodl jsem se zdokumentovat změny, které jsem oproti navržené konstrukci provedl. Fotografie budou v průběhu stavby doplňovány.

Když jsem vytisknul předlohu, vystříhal a slepil jsem šablony a ty jsem přenesl na depronovou desku. Jelikož jsem se rozhodl pro stavbu bez turbíny, vynechal jsem díly, které s ní konstrukčně souvisí a vešlo se to skoro na jednu desku Depronu 1250 x 800 mm. Na něco málo jsem musel použít další desku, troufnu si říct, že celková spotřeba i s díly pro EDF variantu by byla cca 1,5 desky. To mi připadá na tak velký a prostorvě propracovaný model docela málo. Stavbu jsem zahájil vyříznutím křídla, jeho rozříznutím a vlepením smrkových lišt pro ztužení. Rozhodl jsem se, že systém ovládání křidélek vyřeším trochu jinak, mechanismus nahradím servy umístěnými přímo do křídla s přímým náhonem na křidélka. Z tohoto důvodu jsem udělal změnu oproti projektu a v křídle udělal tuplovací šablony a přes ně ohnul do "jakéhosi" profilu plášť z 3mm Depronu. Je třeba to zbrousit tak, aby to navazovalo plynule na spodní díl. Vznikne tak pohodový prostor nejen pro zabudování serv, ale i pro protažení kabelu serva do trupu. Rozhodl jsem se pro toto řešení také z důvodu, že jen 6mm křídlo vypadá velice nemaketově a navíc, takto se křídlo ještě zpevní. Navíc oproti plánkům jsem ještě náběžnou hranu křídla zpevnil vybroušeným kusem balzové lišty. Je to dobrá ochrana proti poškození při přistání. Zbytek stavby jsem provedl veskrze podle textů a fotografií na serveru RC Groups. Rozhodl jsem se trup oproti plánkům ještě doplnit některými drobnými detaily, aby se model ještě o trochu víc blížil svou podobou předloze. Plánky jsou velice povedené a model roste před očima, navíc vypadá velice věrohodně. Skoro se nechce věřit, že je z Depronu. Jediné co mohu k plánkům říct v záporném slova smyslu je to, že tam chybí jeden dílec (horní část od kabiny k slepenci, který tvořící špici), ale to není problém vyříznout i bez šablony. Z mého pohledu vidím ještě jeden mínus, ten jsem ale vzhledem k zvolenému pohonu neřešil. Tím problémem je nerozebiratelná konstrukce. EDF turbínu je třeba do modelu zabudovat během stavby a již se bez destruktivního zásahu do modelu k ní nedá dostat. To může pro někoho kdo zvolí nějakou levnou alternativu turbíny být v případě závady docela velký problém. Budu-li v budoucnu model stavět ještě jednou pro pohon EDF turbínou, musím tohle vyřešit. Od vytištění plánků, po vyřezání a kompletní vybroušení uplynul asi týden a kousek :-). Dělal jsem na modelu ve volných chvílích a o víkendu. Navíc striktně lepím Purexem Standard a tak je stavba podřízena i době tvrdnutí lepidla. Důvod proč používám Purex je prostý. Jednak vypěňuje a dokáže tak s úspěchem slepit i dílce, které přesně nelícují. Za druhé, toto lepidlo i po letech drží jako blázen :-) Potvrdil mi to i mimo jiné v jedné z mailových diskusí Martin Širko. Mám zkušenost, že spoje lepená UHU Porem nebo La tmelem se po 5 letech začínají rozlepovat. Lepení vteřinovým lepidlem s aktivátorem jsem úplně zavrhnul, spoj je velice křehký. Vteřiňák je dobrý jen v kombinaci s Purexem, jako způsob jak něco ihned přichytit a zbytek nechat na Purexu. Když se lepí model, který teprve dostane svou barvu, je jedno i to, že má Purex po vytvrdnutí žlutou barvu. Proti vypěnění ve spoji směrem na povrch lze úspěšně bojovat přelepením spoje maskovací páskou. Purex pak vypění dovnitř, v případě EPP dovnitř materiálu (což je žádoucí). Setkal jsem se s názorem, že je třeba povrch před lepením důkladně namočit, či dokonce Purex ředit vodou. Na to pozor! Tuto metodu lze použít jen tam, kde chceme aby Purex velice výrazně napěnil a např. vyplnil spáru, neklademe ale důraz na kvalitu lepeného spoje. Po použití vody při lepení čekejte, že slepený spoj bude mít tak o 40% horší vlastnosti. Hotový a prozatím jen z Depronu vybroušený model vypadá úžasně.

Před barvením modelu jsem se pohledem na něj rozmýšlel, zda mám ponechat kabinu modelu vytvarovanou jen z Depromu, nebo už tak velice povedenému modelu dopřát maketovější vzhled a udělat kryt kabiny průhledný. Modelář je v prvém případě nadšenec a tak bylo rozhodnuto :-) Depronovou kabinu jsem pro jistotu přelepil velmi tenkou maskovací páskou v proužcích a pak jsem ji důkladně opatlal hustější sádrou. Místa v rozích jsem zpevnil obinadlem. Negativní forma byla tvrdá asi za 15 minut. Vyjmul jsem z ní původní Depronovou kabynu a vzniklou formu nechal uschnout. Jelikož jsem se nechtěl babrat s nějakou separací, vylepil jsem vnitřek opět maskovací páskou a na okrajích ji ponechal delší a přehnul. Vytvořil jsem tak po obvodu "sajtny", poslouží k prodloužení odlévaného kopyta. Vnitřek vylepené formy jsem vylil důkladně rozmíchanou řídkou sádrou. Po cca 30 minutách jsem s mírným použitím násilí ;-) z formy vyjmul kopyto (formu bylo nutné rozříznout). Povrch kopyta jsem vybrousil do hladka a nechal na radiátoru schnout. V mezičase jsem sháněl PET pro vytvoření čiré kabiny. Bohužel i 2 l láhev je malá a tak jsem se rozhodl kabinu udělat ze 2 kusů. Princip výroby podřizuji metodě "pečení". Z PET lahve jsem uříznul dno a hrdlo, dovnitř vložil kopyto a zbytek důkladně vyklínoval dřevěnými hranoly a klíny. Kopyto musí být v PET na těsno. Pak jsem vložil kopito i s PET do trouby ohříté na cca 230°C. Teplota by neměla být menší než 200°C a ne vyšší než 250°C Po vložení do trouby se začne ihned PET smršťovat. Nemá smysl to péct déle jak minutu. Tam kde se smrštění nepovedlo jsem to přefouknul poměrně z blízka horkovzdušnou pistolí, ta vyhladí varhánky i případné výstupky na PET. Takto jsem vyrobil přední a zadní díl překrytu kabiny. Pak zbývalo odřezat vnitřky depronové předlohy tak, aby zbylé příčky kopírovali rám kabiny, poslouží k zpevnění jinak poměrně měkké PET kabiny. Mám ve zvyku širé díly k pěnovému materiálu lepit UHU Por-em. Když se materiál zbaví prachu a kabina důkladně odmastí, drží to perfektně. Má to jen jedinou nevýhodu, musí se nasazení na místo povést na poprvé. Před lepením jsem její depronovou spodní část natřel šedou barvou. Původně jsem zamýšlel vyrobit i interiér kabiny a piloty, od toho jsem ale nakonec upustil. Zaschlou přilepenou kabinu jsem vymaskoval páskou a její části tvořící rám kabiny jsem přetřel barvou kamufláže (v tomto případě bílou).

Nejprve jsem myslel, že model budu barvit barvami Pébéo Acrylic paint rovnou na Depron. Jelikož jsem ale pohledem na model zjistil, že svůj depronový původ s přehledem zapře, rozhodl jsem se pro o něco jakostnější povrchovou úpravu. Model jsem tmelil šlehaným tmelem ONE TIME Red Devil. Dokonale se tak zamaskují lepené předěly, díry po špendlících i nějaká ta nešikovnost při stavbě, vcelku efektně tak model získá oblé přechody v místech styku křídla s trupem, či výškovky nebo směrovky s trupem. Na radu Martina Širka jsem pro nanášení tmelu použil list vrtule, jde to s ním opravdu nádherně. V přechodech křídlo-trup nebo směrovka-trup si pak lze vystačit prstem. Takto se postupně zatmelí veškeré nerovnosti a jemným dobroušením dostane povrch modelu dokonalejší a hladší tvar. Takovýto povrch si zaslouží více věrohodnosti i co se barev týče a tak jsem zvolil oblíbené barvy Pébéo, ale celý nabarvený povrch modelu jsem nakonec ještě přetřel čirým lesklým lakem téže značky. Pokud se s barvami zachází správně, postačí lahvička od každé barvy a vyjde to minimálně na 2 modely. Krom bílé, tu je třeba kvůli kryvosti méně ředit. Nabarvený a přelakovaný model jsem nechal uschnout.

Přišel čas na dekály. Na internetu a i s přispěním Martina Širka jsem dal dohromady potřebné nápisy a výsostné znaky. Musím se přiznat, že jich je citelně víc, než co u modelu této kategorie považuji za použitelné. Nakonec jsem se rozhodl jen pro hlavní a velké nápisy a slovenské znaky. Rozhodně se mi nechtělo je maskovat a malovat, rozhodl jsem se pro samolepky. Znaky si s mpomocí jedné mé šikovné příbuzné nechám nakreslit do křivek a kamarád Pepa Česal mi je v jejich firmě vitiskne na samolepící fólii určenou pro reklamní účely.
Původně jsem plánoval recenzi uveřejnit, až bude "Albík" úplně hotov. Jelikož jsem se ale po velmi dlouhé nemoci opět zapojil do pracovního procesu, dává mi to zabrat na 120% :-)), takže se dodělání detailů a osazení elektronikou odkládá na nějakou chvíli. Abych dostál slovům v lákacím poutači na mém webu, dávám do placu recenzi na model v tomto stavu dokončení. Článek budu pravidelně aktualizovat.

 

Soubory ke stažení

Sdílejte na sociálních sítích