Domů » Modely » Ze stavebnic » Accipitter Badius II od SD Model

Accipitter Badius II od SD Model

můj první model

Prvním krokem do světa rádiem řízených modelů letadel, byl tento čínský elektro větroň od (jak jinak) čínského výrobce SD Model.

  • Výrobce

    SD Model   

  • Rozpětí

    1080 mm

  • Délka

    820 mm

  • Váha

    490 g

  • Plocha křídla

    14 dm2

  • Plošné zatížení

    ------

  • Funkce

    S, V, M

  • Serva

    noname 2 x 17 g

  • Motor

    noname řady 380

  • Regulátor

    -----

  • Vrtule

    noname, sklopná

  • Baterie

    NiMh 8,4 V, 600 mAh

 

Jak se dá začít létat s modely? Různě :-) Já jsem na tom byl tak, že jsem dlouhou dobu obdivoval polétávající historiky a větroně kdesi nad chatkou mého kamaráda, kam jsem jezdíval. Rozhodl jsem se zakoupit pár čísel nějakého časopisu a dozvědět se něco víc. Jednou jsem zakoupil RC revue a tím byl můj osud zpečetěn :-) Po pár přečtených číslech jsem se rozhodl zakoupit něco, kde bych si vyzkoušel, zda je to vůbec v mých schopnostech tento ušlechtilý koníček pozorovat. Po možná stovce hodin u internetu jsem nakonec od JR models zakoupil RTF verzi kluzáku na elektropohon Accipiter Badius II.

Jednoho dne dorazila poměrně velká krabice s vyobrazením modelu. Uvnitř bylo vše potřebné pro létání, krom baterií typu AA do vysílače. Sestavení modelu spočívalo v podstatě ze 3 kroků. Prvním bylo sestavení křídla, respektive rozložení uší křídla, jež jsou v krabici ohnuta, spojení tvoří tvrdý potah křídla, které je z extrudovaného polystyrenu a spojky z plastu. Druhým krokem je přišroubování výškovky se směrovkou a sestaveného křídla k trupu z pružného, ale tuhého plastu. Třetím krokem je zacvaknutí koncovek táhel (samotná táhla jsou z tvrdého ocelového drátu) do pák na výškovce a směrovce (podle toho kam se v otvorech páky táhla připojí, nastavíme i velikost výchylek). To je v podstatě vše. Pak už stačilo jen nabít pohonný NiMh akumulátor dodaným síťovým nabíječem, vložit baterie do rádia a vše bylo připraveno k letu. Souprava vč. přijímače (což byl zároveň jakýsi monoblok spolu s regulátorem) pracovali v pásmu AM na frekvenci 27 MHz. Samotná souprava byla dost zvláštní, tvořily ji dva osové ovladače a na boku byl proporcionální ovladač plynu. Dost na to, jak si nacvičit špatné návyky :-)

Čirou náhodou jsem se dozvěděl, že u nás na vsi bydlí nedaleko také amatérský RC modelář v mém věku. Zvláštní, byl ode mne jen 5 domů, dobře jsme se znali, a přesto jsem netušil, že létá. Využil jsem jeho přítomnosti při záletu. Byl mi nápomocen radou, nikoli samotným záletem, což jsem tenkrát nechápal (dnes už ano) :-) Model mi alespoň hodil, na plný plyn jen pozvolna (asi pod sklonem 30°) stoupal. Dle rad z časopisu i od kamaráda jsem nastoupal do výšky cca 30m a vyzkoušel zatáčku. Byl jsem rád, že jsem si ověřil, že mé znalosti o tom jak se letadlo řídí fungovaly i v praxi a až po dlouhé době jsem si uvědomil, že jsem vykroužil asi 4 okrohy, během nichž jsem nastoupal asi do 60m. Pomalu jsem ubral plyn a v rovném letu jen lehce upravil trim výškovky a směrovky (trimy byly jen analogové, proto jsem si po přistání fixou označil jejich polohu). Nejadrenalinovější na celém mém cca 12-ti minutovém letu bylo přistání. I přesto, že bylo téměř předpisové (Accipiter Badius umí letět na velmi malé rychlosti a nemá tendenci nikam uhýbat). Strach z přistávání mne neopustil ani po má další modelářská léta, je to takový můj kostlivec ve skříni :-)

S tímto modelem jsem absolvoval desítky letů a v začátcích k velké spokojenosti. Létal bych s ním možná ještě déle, nicméně při jednom letu se začalo objevovat něco jako rušení, až po chvilce jsem si v slunci všiml, že svítí kontrolka stavu baterií na vysílači. Ve zmatku (to je věc, kterou jsem si po zbytek modelářského života zakázal) jsem chtěl co nejdříve přistát. Výpadky byly ale takové, že jsem začal model po obloze honit, místo abych jej řídil a to až do doby, kdy se otočil na druhou stranu a zaletěl do slunce. V té době jsem létal jen s kšiltovkou (od té doby už vždy ve slunečních brýlích) a každý komu model někdy v slunci zaletěl tam, kam se nelze podívat ví o čem hovořím. Chvilka totální beznaděje (zpětně si uvědomuji, že stačilo stáhnout plyn a na chvilku neřídit, kluzák by jistě někde „vyplaval“), nicméně zaslechl jsem ho a uviděl v téměř kolmém pádu a zapíchl se jen několik metrů ode mne. Dnes s úžasem vzpomínám, jak je možné, že to přežil. Plastový trup zřejmě odpružil většinu nárazu, neohnul se ani hřídel od motorku, jen křídla se roztrhla a trochu nařasila. Deformace jsem opravil horkým vzduchem, křídlo slepil, vše zkontroloval a po týdnu byl opět ve vzduchu. Bohužel na geometrii letadla pád zanechal nějakou tu stopu a už nikdy nelétal jako předtím. Dnes visí na zdi mé pracovny jako připomínka mých leteckých začátků.

HODNOCENÍ

Ve své době, tedy když to byl můj první model, to pro mne byl zázrak. Ani dnes to není učiněné neštěstí, na trhu je velké množství mnohem větších paskvilů, bohužel ale i lepších modelů a za podobnou cenu. Abych ale udělal objektivní závěr, budu hodnotit model z neutrálního pohledu. Letové vlastnosti jsou dobré, s modelem se dá naučit bez problémů létat, neštěstí je rádio s nesmyslným (čínskoamerickým) uspořádáním ovládacích prvků, to považji za vážný nedostatek.

Model ohodnotím a dostane ode mne 3

(hodnocení je jako ve škole: 1 - nejlepší, .... 5 - nejhorší)

Sdílejte na sociálních sítích