Domů » Modely » Ze stavebnic » Challenger 2,4 m ARF

Challenger 2,4 m ARF

Obratný a pohledný model od firmy Staufenbiel

Rychlý a obratný vysokovýkonný motorový větroň pro svahové i termické létání. Dvoudílné křídlo (uhlíková spojka) s "ostrým" profilem RG-15 s jádrem z pěnového polystyrenu potaženého balsou zajišťuje vysokou pevnost a výborné letové vlastnosti ve velmi širokém rozmezí rychlostí.

  • Výrobce

    Staufenbiel

  • Rozpětí

    2400 mm

  • Délka

    1060 mm

  • Váha

    cca 1500 g

  • Plocha křídla

    36 dm2

  • Plošné zatížení

    41,7 g/dm2

  • Funkce

    M,S,V,K,KL

  • Serva

    nezjištěno

  • Motor

    pravděpodobně Hacker

  • Regulátor

    Foxy 35 A

  • Vrtule

    CAM Prop 13/7

  • Baterie

    Ray Gold 3S 3300 mAh

 

Jak jsem v minulém článku o modelu Sebach 342 popsal, podařilo se mi získat prakticky zdarma 2 překrásné modely – již zmíněný Sebach od SebArtu a tohoto překrásného výkonného větroně Challenger od firma Staufenbiel.

Podstatnou změnou oproti Sebachu bylo to, že Challenger byl naprosto netknutý, tedy bez jediného šrámu a plně připraven k letu. Přesto jsem odkrytoval krytky serv, odpojil všechny kabely a model podrobně prozkoumal. Nepodařilo se mi zjistit typ serv, které byly do modelu montovány (tedy kromě serva směrovky, což je ECO16 (nic moc :-( ) Ostatní serva alespoň na pohled nevypadala tuctově, tak věřme, že je to O.K. Ten do dával letadlo dohromady zřejmě zalepil šroub v turbokuželu, takže jej nebylo bez použití násilí či destruktivních kroků možno sejmout a tudíž i motor pro mne zůstal tajemstvím. Podle barvy a toho jak vypadá, jej typuji na některou řadu od Hackera. V podstatě zbývalo doplnit přijímač, naprogramovat do vysílačky a jít létat. Rok 2013 jsem ale věnoval i jiným modelům a hlavně stavbě dílny, takže na svůj zálet model čekal celý rok. V neděli 6.4.2014 jsem  se tedy k modelu vrátil, znovu protahal kabely do prostoru pro přijímač, osadil OPTIMU 7 – sedmikanálový přijímač Hitec, vše zapojil a podle originálního návodu naprogramoval všechny výchylky kormidel včetně klapek do vysílače AURORA 9.

Jak už e mým zvykem, nastavuji vždy dvojí výchylky, jedny doporučené výrobcem a pak buď větší či menší, respektive takové, jak mi velí pocit a zkušenosti. Naprogramování sem věnoval zvýšenou pozornost, trocha času navíc v dílně nebo na zemi obecně se 2x vrátí ve vzduchu. Odzkoušno léty. Pohrál jsem si s nastavením klapek vč. Nastavení mixu Butterfly. Z předchozích zkušeností s klapkami jsem v mixu oproti doporučení výrobce nastavil zásadně větší potlačení výškovkou. Obvykle výrobci uvádějí menší mixovanou hodnotu, než je ve skutečnosti třeba a model se při vysunutí klapek vzpíná. Pochopitelně se to uřídí, ale proč?, ... když už je ta funkce k dispozici, tak ať je využita.

Doladění modelu jsem věnoval dopoledne, musel jsem nakonec dovážit 30 g olova, abych dosáhnul předepsaného těžiště. Po oběd jsem vzal model a výbavu a vrazil se synem na letiště. Tam nikdo, pro zálet ideální podmínky. Tedy skoro. Oproti stavu „před domem“, na letišti poměrně dost foukalo. Navíc když jsem model sestavoval, vítr ještě trochu zesílil. Inu co, Challenger není žádné ořezávátko a tak jsem dal plný plyn a model hodil do vzduchu. Model po krátkém rozjezdu začal prakticky kolmo stoupat vzhůru. Při plném plynu a nabité baterii je i přes dostatečné vyosení motoru dané přímo výrobcem reakce od vrtule tak velká, že je třeba neustále model korigovat křidélky a směrovou. Po nabrání výšky cca 150 m (což je dílo okamžiku) jsem pomalu stáhnul plyn a model srovnal výškovkou do vodorovného letu. Stačilo párkrát pípnout trimem křidélek a výškovky a jinak Challenger nepotřeboval nic. Vítr byl tak silný, že model chvílemi téměř zastavoval. Pro létání za větru si nastavím jiný letový režim, v němž použiju klapky vychylované nahoru pro zrychlení modelu a zlepšení jeho pronikavosti proti větru. S modelem jsem byl hned od začátku kamarád. Protože jsem měl jen jednu baterii, ponechal jsem testování obratů, přemetů, výkrutů, apod. pro další lety. Na začátku jsem se seznamoval s rychlostními vlastnostmi modelu, jeho obratností, apod. Model si přímo říká o použití na svah. Škoda, že v mém okolí žádný smysluplný není. Teď mám o důvod víc hledat.

Protože jsem zapomněl nastavit časovače na vysílači, neměl jsem při testovacím letu představu o poměru motorového a letového času, za což jsem si v duhu vynadal, protože při záletu je zejména informace o motorovém čase důležitá. Orientoval jsem se tedy podle poklesu výkonu motoru a v ten okamžik začal připravovat přistání. Dvěma zatáčkami jsem si sahal opadání modelu a třetí zatáčkou naletěl na přistání. Trochu mne v tu chvíli zamrzelo, že jsem se nechal Challengerem natolik unést, že jsem nevyzkoušel klapky v dostatečné výšce. Neváhal jsem tedy a dal rovnou Butterfly mix. Model velice razantně zpomalí a vytrácí výšku, zároveň se hodně nakloní na „čumák“. Trochu mne to vylekalo, ale zase se model nedostane na pádovku, náklon udržuje rychlost modelu. Nicméně zbytečně moc, ukázalo se, že má nedůvěra v nastavení potlačení výškovky v mixu byla zbytečná, tentokrát výrobce věděl, co píše. Pro další lety výchylku výškovky v mixu zmenším, aby byl Butterfly takový, jaký má být. Tentokrát jsem ale mix rychle vypnul a cca 1,5 m nad zemí dal plyn a znovu do vzduchu. Po jedné zatáčce jsem model znovu navedl na osu letiště, tentokrát trochu výše a blíž k sobě jsem opět zapnul mixButterfly s tím, že jsem ručně korigoval výchylku výškovky. Teď bylo vše, jak má být. Model se zpomalil na rychlost slimáka a vytrácel výšku před očima. Na zem dosedl jako do peřin, smál jsem se sám sobě, jakou jsem z toho měl radost. Model se líbil i synovi. Zálet tedy dopadl na výbornou. K dispozici jsou 3 baterie (shodné s Sebachem), takže se těšíme na bezvětrný víkend, abychom otestovali i termické vlastnosti modelu a vyzkoušely i některé obraty, let na zádech, apod.

Jsem šťastný, že jsem Challengera neprodal (jak bylo původně zamýšleno – viz recenze na Sebacha) a ponechal si ho. Bude to můj velký oblíbenec a myslím, že právem.

Sdílejte na sociálních sítích