Domů » Modely » Ze stavebnic » Focke Wulf Fw-190A-8 od Alfamodel

Focke Wulf Fw-190A-8 od Alfamodel

jeden ze stáje modelů Ing. Alferyho

Trochu odvážný krok po větroni z Číny :-)) Modely od ALFA model létají obzvlášť v rukách Ing. Alferyho famózně. Jestli to dokážu taky byla otázka.

  • Výrobce

    Alfa model

  • Rozpětí

    850 mm

  • Délka

    730 mm

  • Váha

    max. 440 g

  • Plocha křídla

    12 dm2

  • Plošné zatížení

    ------

  • Funkce

    S, V, M

  • Serva

    2 x HS-55

  • Motor

    PowerHD KA20-50S

  • Regulátor

    PowerHD PHD20

  • Vrtule

    APC 9 x 5 SF

  • Baterie

    Li-Pol 3S, 1500 mAh

 

Po první sezoně nastal okamžik, kdy se konal veletrh Model Hobby v Letňanech. Byl můj první a tak jsem si jej užil, jako už nikdy potom. Člověk by kupoval snad vše, ale během dne jsem se snad nejvíc zamiloval do letadel Ing. Alferyho. A tak jsem na sklonku dne ve stánku Alfamodel zakoupil ARF model Focke Wulfu, k němu zakoupil pohonnou jednotku Speed 300 s převodovkou, vrtulí a regulátorem MGM-compro (to byl set přímo od Alfy). Po návratu jsem objednal ještě přijímač REX4 od JETI model, 2 serva Hitec HS-55 a dvoučlánek LiPo baterii Polyquest 1500 mAh. Až do „Ježíška“ jsem se z modelu těšil jen pohledem na něj, můj dárek pod stromeček byla vysílačová souprava Hitec Optic 6 v setu s čestikanálovým přijímačem a nabíječ Shark 10 s jednoduchým balancerem. Dokoupit zbylo jen krystal a mohlo se začít.

Stavba vlastně není ani stavba. Model je téměř hotový.. Stačilo do trupu modelu přišroubovat servo výškovky, motor s převodovkou, upevnit motorový kryt, unášeč vrtule, vrtuli APC 9/6 SF, nakonec maketový kužel a bylo hotovo. Drobným, krokem bylo zalepení jednoho serva pro řízení křidélek a zapojení táhel do blimpu, stejně je zapojeno i táhlo výškovky. Usazení přijímače na suchý zip, protažení antény a zapojení už je hračka. Vše je perfektně popsáno v návodu a vyobrazeno na schématech na samostatném velkém archu papíru. Finálním krokem je nanesení obtisků. Asi největším oříškem bylo seznámení se s vysílačem a naprogramování modelu. Pak již jen nalezení přesného těžiště, naznačení polohy baterie na desce pro snadné umístění před každým letem a bylo hotovo. Nezbylo než čekat na jaro, v zimě jsem jej zalétat nechtěl.

Když zmizel sníh a zazelenala se louka, vyrazil jsem jednoho rána na zálet. Dal jsem téměř plný plyn a hodil model do vzduchu. Co se dělo potom, by se dalo klasifikovat jako zběsilá snaha o kontrolovaný pád. Naivně jsem si to vyzkoušel ještě asi 3x a s drobnými kosmetickými šrámy, naprasklou motorovou přepážkou a ulomenou vrtulí jsem se vracel domů. Opravy nezabraly víc jak hodinu, můj elán byl ale fuč. Možná by to byl i konec s létáním vůbec, nebýt toho, že jsem pár týdnů poté navštívil opět mého kamaráda na chatě a tam opět zahlédl létat model (létal překrásně). Napadlo mne se zeptat kamaráda, zda neví kdo to lítá. „Vím“ odpověděl, „je to Jarda Suchomel, má tady asi o 3 zahrady dál chatu“ No a bylo to. Už druhý den jsem měl dohodnutou audienci. Dostal jsem mnoho rad i pokárání (zejména ohledně volby stíhačky z 2. Světové války) a na radu a nestora českého RC modelářství a redaktora časopisu RC revue jsem zakoupil cvičný hornoplošník (viz článek o modelu MiniMag). S ním šlo vše jako po drátkách a když jsem si za léto dostatečně osvojil létání s křidélky, výškovkou a směrovkou, začal jsem znovu pomýšlet na Focke Wulfa. A tak jsem Jardu uprosil, aby se mnou éro zalétnul. Podle jeho slov docela poslušné éro, jen je třeba jako každou stíhačku pořád řídit. Sebral jsem všechnu odvahu co jsem našel a následující ráno jsem to šel zkusit. K mému velkému překvapení to létalo jak jsem chtěl a opravdu v porovnání s hornoplošníkem ne až tak divoce jak bych očekával. Od té doby se stal mým favoritem a létal jsem s ním skoro pořád. Protože na motoru bylo už trochu znát opotřebení, rozhodl jsem se na sklonku druhé sezóny létání s tímto modelem jej osadit střídavým motorem a trochu jej ještě oživit. Na podzimním Model Hobby jsem ve stánku Waldemara Kostky - Kostka modelcentrum zakoupil komboset motoru s regulátorem od PowerHD s patřičným výkonem + vrtuli a hned následující den jsem provedl jejich zástavbu do modelu. Jediné, co bylo třeba, bylo zakoupit tříčlánek, na mnou provozovaný dvoučlánek by motor málo točil a neměl by dostatečný tah. Navíc, motor nebyl pro provoz s dvoučlánkem určen.

Když bylo jednu podzimní sobotu hezky a téměř nefoukalo, vyrazil jsem létat. Na místě jsem upravil novou polohu baterie kvůli těžišti a model hodil do vzduchu. Čekal jsem brus a tak jsem dal jen asi 2/3 plynu. K mému úžasu se model zmítal a sotva letěl, přidal jsem plný plyn a snažil se jej udržet až do doby, kdy se začal vzdalovat na úkor viditelnosti. Ačkoli model nebyl schopen nabrat výšku, musel jsem ho otočit. Po náklonu ztratil vztlak a v neříditelném stavu začal padat. Stáhnul jsem plyn a snažil jej „uzemnit“ co nejcitlivěji. Bohužel samotná konstrukce a koncepce dutého tenkého trupu nedala modelu žádnou šanci. Model se rozerval a prasklo křídlo. Byl to žalostný pohled, obzvlášť když jsem vzpomenul, jak báječně létal. Začal jsem uvažovat proč? Vtom mi svitlo. Ze setrvačnosti jsem sáhnul po dvoučlánku se kterým jsem s modelem 2 roky létal. Prostě chyba, která se neodpouští. Byla to bolestná bilance. Po neutěšeném stavu prvního modelu (který už jsem nelétal) a trosek Focke Wulfu mi zbyl jen MiniMag. Naštěstí ten létal báječně a tak jsem zbytek sezóny létal už jen s ním.


HODNOCENÍ

Již mockrát jsem měl možnost vidět Alferyho modely létat a vždy to byla opravdová nádhera. Tady jsem měl čest "Fokouše" i pilotovat a opravdu smeám. Až na mé chmurné začátky musím konstatovat, že Alferyho modely opravdu pěkně vypadají a stejně dobře létají. Jednou jejich nevýhoou je jejich velikost a malá hmotnost. Musí se držet trochu na rychlosti, ale jinak všechny palce nahoru. Mohu všem zájemcům vřele doporučit.

Jako tradičně model ohodnotím. Nemůžu dát jinou známku než 1

(hodnocení je jako ve škole: 1 - nejlepší, .... 5 - nejhorší)

Sdílejte na sociálních sítích