Domů » Modely » Ze stavebnic » Lanyu P-51 Mustang 1400 mm

Lanyu P-51 Mustang 1400 mm

čínský polodospělý polystyreňák

Jeden čínský kousek ze série polodospělých letadel s rozpětím 1400 mm. Letadlo, které mi dle videí na internetu a dle údajů u prodejce padlo do oka a za tu cenu vlastně nebylo co riskovat.

  • Výrobce

    LANYU HOBBY

  • Rozpětí

    1400 mm

  • Délka

    1220 mm

  • Váha

    1350 g

  • Plocha křídla

    -----

  • Plošné zatížení

    ------

  • Funkce

    M, S, V, K, KL

  • Serva

    4 x 9g (v setu) + 2x HXT-900

  • Motor

    střídavý, řady 4023/850 ot./V

  • Regulátor

    střídavý 35 A

  • Vrtule

    třílistá

  • Baterie

    LiPol, 3S 2200 mAh

 

Nevím jak vy, ale já mám několik svých oblíbených internetových prodejců a když je čas, strávím nějakou chvilku jejich procházením. Člověk tak zůstává v obraze co je kde nového a čas od času narazí i na zajímavý kousek, který by stálo za to mít doma. Letošní sezónu můj hangár opustily všechny modely s rozpětím menším než 1200 mm. Důvodů je několik. Jednak, jak jsem začal provozovat modely větší kategorie, zvyknul jsem si na komfortnost chování velkého modelu a malý model už tolik nebaví, za druhé, dá se létat za silnějšího větru a konečně možná ten nejhlavnější důvod, lépe takový model mé už né mladické oči vidí. No a konečně protože letošní sezónu hlavně stavím dílnu, nemohu se věnovat dokončení rozestavěných velkých modelů a tak jsem pošilhával po něčem trochu větším a zároveň finančně nenáročném.

Jedním takovým oblíbeným obchodem je prodejce Hangar 1 nebo Hangar 2. Neprodává se tam nikterak světový tovar co se jakosti týče, ale věci, které najdete i u jiných prodejců jsou tam leckdy zásadně levnější, nebo tam jsou věci, které zase jinde k vidění nejsou. Protože můj letový park opustil EPP model od ŠAD model P-51 Mustang a já určitě chtěl mít Mustanga doma, spočinul můj pohled při procházení stránek Hangar 2 na modelu Mustanga s rozpětím 1400 mm. Ono jich je tam podobných poměrně mnoho, ale u tohoto modelu byla velice zarážející cena. Vzhledem k tomu, že se jedná o model kompletně vybavený byla uvedená cena 2 900 Kč až divně nízká. Začal jsem tedy surfovat a zjišťovat. Jedná se o model čínské firmy Lanyu Hobby, na jejichž stránkách krom Mustanga je i poměrně široká škála modelů ať z 2. světové války, nebo civilních, větroňů, atd. Na You Tube je k vidění několi poměrně zajímavých videí a ani na fórech jsem nezaznamenal vyloženě propadák. Takže jsem model objednal.

Asi po 4 dnech dorazila velká kartonová krabice, kde uvnitř byly spolu s polystyrenovou výplní a bublinkovou fólií uložené jednotlivé díly modelu. Každý model z Číny po vybalení smrdí a tenhle smrděl opravdu hodně :-) Nechal jsem tedy vše den venku vyčichnout a teprve potom jsem věci vybalil. Díly jsou vypěněny poměrně přesně a kvalitně, jediné co jim ubírá na kráse je fakt, že byly špatně ochráněny bublinkovou fólií a zřejmě i špatně uloženy a na některých místech, zejména na křídlech jsou odřené, nebo pomačkané. Škoda. Takový šlendrián zkazí jinak dobrý prvotní dojem.

Součástí stavebnice je i podrobný obrázkovo textový návod, bohužel jen v angličtině. Hangar 2 se prezentuje jako bazar, byť prodává zcela nové zboží a takovou koncepcí obchodu se zřejmě vyhýbá zákonné povinnosti české návody dodávat. Naštěstí po prohlídce návodu jsem usoudil, že nebude třeba jej ani použít a stavbu podle něj zvládne úspěšně i začátečník. To jsem ještě netušil, jak moc se mýlím, i když za to nemůže vysloveně návod.

Stavbu jsem zahájil přesně podle návodu. V bodu 1 jsou vyobrazené všechny díly, moje stavebnice na rozdíl od návodu už měla přilepenou kabinu. To by normálně nebylo na závadu, ale v kabině je jakýsi dementní pilot z jiného století a z kresleného seriálu, navíc neměřítkový a tak by se bývalo hodilo ho utrhnout a zahodit, i prázdný kokpit by vypadal lépe. Nechtělo se mi ale kabinu párat a tak jsem se prozatím s imbecilem v kokpitu smířil. Prvním krokem při stavbě je přišroubování pák kormidel. To proběhlo standardně, v balení byla dokonce jedna páka navíc. Model umožňuje i ovládání klapek, pro ty ale v modelu nejsou serva. Páky jsem ale přišrouboval, protože klapky určitě zprovozním.

Jako další bod je v návodu uvedeno přilepení stabilizátoru s výškovkou a kýlovky se směrovkou. Považuji to za chybu, neboť tak není možné kontrolovat souměrnost s křídlem. Proto jsem se od návodu odchýlil a začal kompletovat křídla. Nejprve jsem chtěl připojit táhla od serv k pákám křidélek. V balení jsou 4 ks táhel s vidličkami, které po maximálním možném vyšroubování dokážou spojit rozteč pák serva a ovládací plochy od 61 do 65 mm. Každé táhlo bylo totiž jinak dlouhé. Navíc pro spojení křidélek je třeba táhlo dlouhé 66m a pro klapky dokonce 80mm. Opět šlendrián Číňanů, který by zasloužil holí přes prsty. Dvě  nejdelší táhla jsem tedy použil pro zapojení křidélek, jedno i tak nešlo úplně doladit do neutrálu a budu to muset udělat subtrimem na rádiu za cenu omezené výchylky. Jelikož jsem doma při sestavování neměl drát pro zhotovení nových táhel pro klapky (a koneckonců i zmíněné křidélko), musel jsem zapojení klapek prozatím odložit. Další fází bylo přišroubování hlavních podvozků ke křídlům. Bylo potřeba srovnat křivě přidělané kryty podvozků, které mají být navíc odpružené. Žel bohu hladkou a spolehlivou funkci odpružení se mi nepodařilo rozchodit, zase jeden zmetek do vínku modelu a opět zbytečný. Naštěstí připevnění ke křídlu proběhlo dobře a dokonce vypadá i velice bytelně, což se vždy ocení. Kola jsou značně rozbíhavá, věřím že je to správně a výrobce se tím snaží stabilizovat model při rozjezdu a brzdit jej při dojezdu. Uvidíme. Ve stavebnici jsou dodány 2 ks „Y“ kabelů, jeden pro křidélka, druhý pro klapky.  Nebo se tak alespoň domnívám, protože v návodu o zapojení modelu není ani zmínka. Nicméně logicky by to jinak ani být nemělo. Jeden „Y“ kabel pro klapky jsem ponechal, druhý mi ale u modelu této velikosti přijde nesmyslný, připravil bych se tak o možnost diferenciace křidélek a tak jsem jej nahradil vlastními prodlužovacími kabely pro každé servo zvlášť. Zbývalo jen nasunout křídla na trup spolu se spojkou a utáhnout šrouby upevňující křídlo k trupu. Spojení je tak fortelné, že při případné drobné havárii, respektive zavazením křídla o drn, apod., dojde nezbytně ke zničení modelu. Možná kovové šrouby nahradím alespoň plastovými.

V další fázi stavby jsem se vrátil k návodu. Podle něj by se měla přilepit nejprve VOP a pak SOP a to dodaným lepidlem v tubě. Nejprve jsem lepidlo vyzkoušel na zbytcích EPP a Polystyrenu, ačkoliv pekelně smrdí, drží skvěle. Oproti návodu jsem nejprve všechny spoje obrousil, aby na nich nebyla barva teprve potom lepil. Nejprve VOP s neustálou kontrolou souměrnosti s křídlem a po jejím zaschnutí VOP, opět s kontrolou. Tato fáze byla poměrně snadná a bez zádrhelů. Rozhodl jsem se připojit táhla k výškovce a směrovce. Opět je to realizováno pomocí táhel s  vidličkami. Připojení výškovky bylo dílem okamžiku, když jsem se ale podíval na vidličku směrovky, byla 11 mm od páky. To už jsem utrousil nějaké to sprosté slovo. Na spodní straně trupu za chladičem je pod překrytem šachta se servy pro výškovku a směrovku. Pohledem jsem zjistil, že Čínské prase co model kompletovalo namontovalo servo pro směrovku o 180° obrácené. Vyšrouboval jsem ho a znovu zašrouboval jak má být. Tím se poloha páky na servu pohnula směrem k ocasu o cca 13 mm a v tu chvíli bylo táhlo už možné připojit. Bylo třeba ještě otočit páku na servu. Oproti páce  na servu výškovky, která je zakončená „Z“ ohybem je v páce směrovky blimp, protože toto servo ovládá i zadní podvozek. Matka na blimpu nebyla utažená, chtěl jsem jí utáhnout, ale závit byl stržený. Takže jsem opět sáhnul do vlastních zásob a blimp vyměnil. Zároveň jsem připojil i táhlo ovládající zadní podvozek. Ten je vyroben z něčeho s obsahem hliníku, ale tvrdší a pevnější. Podvozek je nasazen na čepu a zajištěn šroubem. Jelikož se neuvěřitelně viklal, domníval jsem se, že je jen povolený. Ale nikoliv. Číňané opět nezklamali. Otvor v podvozku byl o 1,5 mm větší než čep a to způsobovalo stranové viklání o neuvěřitelných 17°. Nezbylo než na čep nalepit odřezek trubičky, tím zvětšit její průměr a otvor v podvozku převrtat tak, aby se otáčel na čepů bez vůle. Vše pojistí ještě šroub, pod který jsem dal velkou podložku. Dotahovat se musí akorát, aby se nezamezilo otáčení. Říkal jsem si, že je to snad poslední zmetek.

Od stavby jsem si odpočinul tím, že jsem se jal nalepit polepy. To šlo velice dobře a polepy na modelu drží jako ďas. Tady jsem ovšem přidal i já svou trošku do mlýna :-) tentokrát zaperlil tím, že jsem přehodil hvězdy na trup a křídlo. Na bocích trupu měly být menší a na křídle větší. Už se stalo. Poté jsem se jal pokračovat připojením motoru a zapojením elektroniky. Motor je připevněn na plechovém loži, které se šroubuje k přepážce. Lože je naohýbáno tak, že po správném připevnění tvoří vyosení motoru. V návodu o tom ale není ani zmínka a to považuji za hrubý nedostatek. Neznalý modelář by obrácenou montáží zcela jistě o model ve vzduchu přišel. Samotné přišroubování nejde moc dobře, ke šroubům je špatný přístup. Motor sám je klasický číňan a nepůsobí dvakrát dobrým dojmem, ale to jsem zatím neřešil. Po přišroubování motoru je třeba protáhnout kabely do trupu a spojit je s regulátorem. Tady jsem si opět zanadával. Dělal jsem to asi 20 minut, dráty od motoru jsou krátké a bez použití kleští to není možné. Prostrčit přijímač od motoru už zapojený také nejde. Poté jsem do prostoru pro baterii protáhnul kabely serv od křidélek, výškovky a směrovky a zapojil je do 6-ti kanálového přijímače, který jsem oboustrannou lepící páskou nalepil na bok prostoru pro baterii a na druhou stranu přilepil regulátor. Samotný prostor pro baterii je velice prostorný a je k němu i parádní přístup přes kryt před kabinou, který je zajištěn dvěma magnety. Toto je 100% spolehlivé a co se týče přístupu k elektronice velice komfortní. Pro baterii jsem na vodorovnou překližkovou přepážku nalepil suchý zip a k pojištění baterie použiju dodané pásky suchého zipu, které již byly v prostoru navlečeny.

Zapojil jsem baterii, spároval přijímač a po té vidličkami doladil neutrály (krom jednoho křidélka, kde to manuálně nebylo možné, jak je uvedeno shora tohoto článku). Vyzkoušel jsem, zda se motor točí správným směrem a jal jsem se nastavit výchylky kormidel. Ale bohužel, v návodu krom údaje o poloze těžiště není o seřízení ani čárka. Je to díky tomu, že návod je pro RTF verzi. V návodu jsou jinak údaje týkající se rádia, jeho nastavení a používání, nabíjení baterie a to vše je pochopitelně u této verze k ničemu. Krom toho je tam pochopitelně jen anglicky popsán start, létání, přistání, mód 1 a 2, dokonce házení z ruky, nějaká ta upozornění a navíc 6 upozornění nebo možná zásad pro létání. Těch je nakonec oproti nadpisu 7 :-), ale to už mne vůbec nepřekvapovalo. Nezbylo než nastavit výchylky podle zkušeností. Pro jistotu jsem nastavil dvojí, menší a větší, abych při záletu nebyl zaskočen. Nastavuji vždy i exponencialitu, pro větší výchylky 50 – 70% (u dolnoplošníků zejména na křidélka), u menších výchylek 40 – 50%. Po záletu pak upravuji jak výchylky, tak exponencialitu na optimální hodnoty.

Před úplným dokončením modelu jsem zkompletoval kužel s třílistou vrtulí a nejprve celek i s motorem vyzkoušel. Při utahování matky se motor točí a je třeba ho přidržet klíčem. Má pro něj vybrání v přední části pláště. Po utažení jsem vyzkoušel chod motoru i s vrtulí a kuželem. A opět jsem se nestačil divit. Celé to házelo o 8mm a značně vibrovalo. Obrátil jsem se na prodejce a zaslal mu motor i s ložem na reklamaci. Do týdne jsem obdržel nový motor, opět zkompletoval a bohužel to házelo úplně stejně. Takže znovu reklamace, tentokrát kuželu. Ten už jsem neposílal a prodejce mi rovnou poslal nový. Tentokrát jsem vyzkoušel jen samotnou vrtuli, abych se ujistil že i ona se nepodílí na házení. S ní se jevilo vše v pořádku, pokud tam nějaké házení bylo, tak jen takové, které u motoru této kategorie bude asi vždy. Přidělal jsem tedy překryt motoru a připevnil kužel i s vrtulí. Najednou jsem zjistil, že se k plášti nelze dostat klíčem a nelze tedy matku na kuželu utáhnout. Musel jsem si klíč vyrobit sám ze silnějšího plechu, ten patřičně natvarovaný prošel mezi překrytem a kuželem k plášti motoru a k plošce určené pro utažení. Opět perlička. Po utažení jsem chtěl přišroubovat vrchní díl kuželu, ale byly u něj asi jiné šrouby a tak popraskal. Před letem ho pojistím kapkami lepidla, aby neulétl a zároveň byl rozebratelný. Nezbylo než vyzkoušet opět motor i s vrtulí a kuželem … Co k tomu říct. Opět házel. Tentokrát asi jen 2,5 mm. Domnívám se, že díky docela pružnému motorovému loži to vydrží a neulétne hřídel. Pokud ano, nezbude než nahradit kužel nějakým značkovým a použiju asi jenom 2-listou vrtuli. To ale předbíhám, vše ukáže model až ve vzduchu.

Tímto krokem jsem se více či méně dostal k zdárnému dokončení modelu ze stavebnice. Prodejce uvádí, že vše je v krabici hotové,  to navozuje dojem, že model je koncepčně vhodný pro vložení baterie, přijímače a může se jít na letiště. Tak tomu bohužel není a kdyby ve stavebnici bylo vše v pořádku, zabrala by kompletace modelu jen řádově několik desítek minut. Jelikož modelařím už poměrně notnou řádku let, domnívám se, že by to šlo i za méně než hodinu. Takto to i s reklamacemi bylo více než 2 týdny a i kdybych odečetl reklamace, tak s úpravami a opravami jeden celý den. To pochopitelně zásadně zkazilo základní dojem z modelu jako celku. Je to logická daň za pořizovací cenu. Vadou na kráse modelu je i nemaketový tvar trupu. Nicméně výsledek se zamhouřenýma očima nevypadá tak zle. Až dokoupím drát a zprovozním klapky, pak  budu mít už docela rozměrný model za velice proletářskou cenu. Otázkou zůstává, zda to peklo na zemi bude vykoupeno dobrými letovými vlastnostmi.

To se ukáže při záletu. Jakmile se seznámím s letovými vlastnostmi, článek doplním.

Sdílejte na sociálních sítích