Domů » Modely » Ze stavebnic » Prelude REF

Prelude REF

termický větroň od TopmodelCZ

Výkonný elektrovětroň s řízený směrovkou, výškovkou vztlakovými klapkami. Dvoudílné konstruční křídlo ocasní plochy jsou snadno demontovatelné. Dobrá pronikavost a použitý profil řadí Prelude k modelům pro rekreační i soutěžní termické polétání.

  • Výrobce

    Topmodel CZ

  • Rozpětí

    2500 mm

  • Délka

    1310 mm

  • Váha

    1219 g

  • Plocha křídla

    46 dm2

  • Plošné zatížení

    26,5 g/dm2

  • Funkce

    M,S,V,KL

  • Serva

    2x HS-1, 2x HS-82MG

  • Motor

    RAY C3542/06

  • Regulátor

    RAY 40 A

  • Vrtule

    CAM Prop 10/6

  • Baterie

    FOXY 3S 2200 mAh

 

V roce 2013 jsem se pevně rozhodnul si pořídit nějaký větší model termického větroně pro pohodové létání a relaxaci, jsa posazen v modelářském křesle a pozorujíc větroně hopsajícího v termice. Udělal jsem předběžná scan internetu a rozhodl se, že to bude nějaký kousek od Topmodel CZ. Jedno odpoledne jsem při běžném prohlížení serveru Modelbazar.cz objevil inzerát na model Prelude REF. Prohlédl jsem stránky výrobce, prošel pár diskusí na fórech a spojil se s prodávajícím. Cena byla víc než slušná, model byl sice úplně holý a také neměl křídlo opatřené křidélky (jak jsem původně plánoval), ale znáte to, když vám nějaký model padne do oka, těžko se to pak od takové lásky utíká. Prodávající mi více či méně potvrdil ohlasy, které kolovaly na internetu a tak jsme si plácli.

Asi za týden dorazila ohromná krabice vyplněná různým obalovým materiálem a bublinkovou folií a uvnitř toho byl laminátový trup, křídla v ochranných obalech z bublinkové fólie, spojka křídla a 2 poloviny plovoucí výškovky a nějaké drobnosti v sáčku. Model byl ve velmi slušném stavu, na trupu bylo znát prostě jen to, že byl model používaný, díly potažené fólií byly bez defektů.

Na stránkách výrobce jsem stáhnul originální návod a začal vybírat, čím jej osadím. Co se týče serv, nijak jsem neexperimentoval a sáhl po tom, co doporučoval výrobce. Klapky jsou ovládány servy HS-82MG, směrové kormidlo je ovládáno pomocí klasického lanovodu servem HS-81, tímtéž servem je ovládána i plovoucí výškovka. Servo výškovky je spojeno s mechanismem pro ovládání plovoucí plochy táhlem z dřevěné kulatiny. Všechny tyto náhony a ovládání již byly v trupu od předchozího majitele zalepeny. Mohl jsem tedy zkontrolovat jen opticky pevnost a správnost. Pro zapojení pák serv s táhly a táhel s pákami kormidel jsem použil koncovky od MP Jet. Tato práce šla rychle od ruky.

Pro motorizaci jsem chtěl zvolit některý pohon doporučený výrobcem, ale ani MVVS ani AXI varianta nepatří k nejlevnějším a motor XPower, který byl cenově přijatelný nebyl dlouhodobě k mání. Proto jsem podle parametrů uvedených motorů zvolil ekvivalent od RAY a to včetně regulátoru. Montáž motoru do úzkého předku je tak trochu opruz. Velkou pozornost jsem dával na kabely vedoucí od motoru, neboť mezi nimi a stěnou laminátového trupu bylo cca 0,5 cm. Znamenalo to kabely důkladně namatlat silikonem a dobře zafixovat ke stěně trupu, aby po zatvrdnutí silikonu nemohly kabely při otáčení přijít do kontaktu s pláštěm motoru. Kužel jsem podle předku trupu objednal duralovýo průměru 40 mm od Pelikána a vrtuli dle údajů výrobce motoru zvolil sklopnou Graupner CAM Prop 10/6. Obě poloviny plovoucí výškovky jsem spojil spojkou, která prochází ovládacím mechanismem. Jelikož šla spojka do výškovek poměrně volně, potřel jsem jí lehce disperzním lepidlem. To po vytvrdnutí nezpůsobí zalepení spojky v polovinách výškovky, ale nepatrně zvětší její průměr tak, aby šla do výškovek nasunout těsně suvně.

Posledním dokončovacím krokem bylo osadit trup přijímačem OPTIMA 6, spojit poloviny křídel spojkou, připojit k přijímači a připevnit dvojicí šroubů M4 k trupu. Toto uchycení na mne nedělalo příliš dobrý dojem, ale pevně věřím, že Topmodel CZ ví, co konstruuje a tak jsem obavy pustil z hlavy. Připojil jsem pohonný akumulátor a začal s programováním. Všechny výchylky jsem nastavil tak jak jsou uvedeny v návodu, vše ještě důkladně zkontroloval a model byl připraven na zálet. K tomu došlo na kraji léta 2013 na našem letišti. Model mi házel do vzduchu kolega, poněkud ho překvapil tah motoru a tak model prakticky proti jeho vůli odletěl z jeho ruky. Motorizace je perfektní, model stoupá téměř kolmo vzhůru, během stoupání je třeba ho krotit přerušovaným potlačováním výškovky. Model stoupá velice svižně, jen pro korekce letu mi zpočátku vadila absence křidélek. Po nastoupání do poměrně úctyhodné výšky jsem stáhnul plyn a ustálil model ve vodorovném letu. Trimoval jsem jen výškovku a to tak, aby model minimálně opadal. Časomíru jsem nastavil tak, aby mi jedny stopky ukazovaly motorový čas s alarmem nastaveným na 5 minut a druhé aby ukazovaly celkový čas letu. První seznamování s modelem znamenalo nešetrné zásahy do řízení a tak jsem se s modelem vcelku záhy ocital níž a níž. Při té příležitosti jsem vyzkoušel pádové vlastnost, model prakticky nejde přetáhnout, vždy se zhoupne a let zase vyrovná, ani no vývrtky se mu nechce. To jsou pochopitelně příjemné vlastnosti modelu a výborné například pro začátečníka. Druhý start vzhůru a zkouška ideálních zatáček. Je pravdou, že bez křidélek to není až takový šlágr, ale ovládání přejde poměrně brzy do krve a nakonec si to člověk ani neuvědomuje. Jediné co mi od samého začátku nesedělo, byla výchylka směrového kormidla. Byla tak velká, že jsem si neuměl představit, k čemu je dobrá. Pro další lety jsem výchylku zmenšil o cca 25% a výrobcem deklarovanou exponencialitu jsem zvýšil na -75%, aby bylo ovládání kolem středové polohy hodně jemné. I tak je model na reakci pilota na směrové kormidlo extrémně citlivý a v zatáčkách dávám tak 3 – 4 mm výchylku kniplu, jinak model místo zatáčky začne nepřirozeně a nehezky máchat ocasem namísto zatáčení. Později při jednom létání jsem chytl poněkud silný stoupák a nemohl jsem z něho ven. Nechtěl jsem potlačením výškovky model cpát mermomocí dolů a tak jsem naopak dal plnou výchylku směrovky a v řízené ne příliš rychlé a násilné sestupné spirále jsem s modelem utekl níž a rychlý model pak při opatrném srovnání vystřelil do boku, kde se podařilo stoupák bezpečně opustit. Vím, že někteří piloti budou mít o tomto způsobu úniku ze stoupáku pochybnosti nebo respektive s ohledem na křídlo jej nebudou až tak preferovat, ale je to otázka názoru a hlavně, pro mne jediné smysluplné vysvětlení důvodu, proč výrobce doporučuje tak velkou a jinak nepotřebnou výchylku. Ale abych se vrátil k záletu. Po vyzkoušení všeho co se dalo, jsem ještě několikrát nastoupal a zkoušel plachtění. Po čase jsem se lekl, jak je to s baterií, podíval jsem se na časomíru a hodnota motorového letu ukazovala cca 4,5 minuty. Druhá hodnota byla ovšem šokující, ukazovala bezmála 39 minut. Na to, že jsem model nešetřil a více či méně jsem se s ním seznamoval, to bylo překvapivě dobré. A to nebylo nijak dokonalé nebe. Rozhodl jsem se přistát. V několika zatáčkách jsem se přiblížil na přistání a vysunul klapky. Ukázalo se, že mnou nastavená hodnota mixu potlačení výškovky spolu s klapkami byla nedostačující. Model se začal vzpínat a musel jsem to korigovat výškovkou ručně. Nicméně klapky jsou poměrně účinné, co se zpomalení modelu týče, s jeho opadáním už to tak zázračné není. Model i s klapkami překvapivě dobře klouže. I tak jsem přistál cca 20 m před sebou a z prvního letu jsem byl nadšen.

Doma mne zajímalo, jakou kapacitu dobiju do akumulátoru. Bylo to necelých 1500 mAh, což značilo, že při běžném a úsporném létání mohu alarm nastavit na 7 minut motorového letu. Hned následující den byl jak z Ladových obrázků a tak jsem vyrazil opět na letiště, tentokrát s křeslem a pitím. Upravil jsem mix pro klapky a výškovku, nastavil dvojí výchylky pro směrovku tak, že pro jednu variantu jsem pro nějakou krizovou situaci ponechal výchylky dle výrobce a druhou variantu naprogramoval tak, že výchylka směrového kormidla byla jen 25% hodnoty udávané výrobcem a exponencialitu jsem nastavil na 40%. Start, výška co to jen šlo s ohledem na viditelnost a rozpoznatelnost a plachtění. Rozhodl jsem se z modelu vyždímat, co půjde. Bohužel ten den ačkoliv počasí na to vypadalo se termika hledala hůř, ale i tak byla. Na letiště dorazil kolega také s gliderem, posadil se vedle a ve stylu rybářů jsme sledujíc každý svůj model klábosili. Když zapípalo rádio signalizující 7 minut motorového letu, časomíra celkového letového času ukázala 62 minut. Vyzkoušel jsem tah motoru a evidentně by to ještě šlo, Proto jsem udělal ještě jedno nastoupání a nakonec přistál s časem 74 minut. Co víc si přát.

S modelem jsem jen v roce  2013 odlétal asi 40 letů a nejdelší čas byl 97 minut. Nutno podotknout, že modelu svědčí teploučko a bezvětří. Pak opadá jen minimálně a v případě opravdu silné termiky by dokázal jistě ve vzduch skejsnout i 2 hodiny. S modelem jsem vyrazil na letiště i za méně příznivého počasí. Když je chladno, výkon modelu jde skokově dolů a letové časy se zásadně zkracují. Jde létat i za poměrně větrného počasí, schopnost pronikat s modelem proti větru je ale mizerná a po větru model zrychluje a výrazně ztrácí výšku. Zkrátka a dobře, termičák patří do termiky a tam to modelu Prelude opravdu sluší. Svého majitele odměňuje nádherným a kultivovaným letovým projevem. Dobře seřízený létá prakticky sám.

V jednom opravdu předpisovém termickém odpoledni, kdy jsem se na letišti sešel s Jardou Suchomelem jsem si to po satrtu do cca 150 m kroužil a pak to přišlo. Nalétl jsem do silné termiky a model se doslova katapultoval nahoru. Během několika vteřin, prakticky během 4 velkých zatáček jsem nabral výšku, ze které mi začalo být špatně :-) a nedobře to viděl i Jarda. Snažil se na mne křičet ať z toho vypadnu, ale najednou nosilo celé nebe. Model byl už tak malý, že jsem začal mít bobky u prd**e, jak o tom zpívá v jedné písničce Jarek Nohovica. Potlačil jsem výškovku a protože jsem už nechtěl riskovat let někam dál, kde by mohl model nenávratně zmizet z dohledu, risknul jsem razantnější klesání. Nabral jsem rychlost a s očima upřenýma na model o velikosti asi 1cm jsem se jej snažil přečíst, abych rychlý let vyrovnával a znovu nestoupal. Zdálo se to nekonečné a protože ten den bylo na letišti trochu živo, po dlouhé době mi i kapánek vadilo obecenstvo :-) Rozhodl jsem se zkusit poněkud utaženou sestupnou zatáčku do spirály, Jarda mi nadával ať dám bacha na křídla, ale spirála, i když v modelu jistě hučelo jak v kamnech pomohla a model konečně slezl na výšku, kdy jsem jej trochu lépe viděl. Vysunul jsem brzdové klapky, abych model co nejvíc zpomalil a tlačil jsem přitom výškovku tak, aby model nešel příliš dolů, ale bezečně vytrácel. Snažil jsem se přitom najít místo, kde to nenosí a po chvilce se i podařilo. Po lítém několikaminutovém boji s termikou jsem model dostal na zem. Hned následující den jsem objednal telemetrickou základnu a vario. Od té doby mi Aurora signalizuje zvukem každý metr stoupání a hodnotu ukazuje i na displeji. Když to někde hodně nosí, můžu za včasu vypadnout a nebo model tlačit, aby vytrácel výšku v normální výšce, kde se dá bezpečně číst.

Ačkoliv jsem se snažil najít něco, co bych modelu vytknul, marně. Za koncepci a konstrukci patří firmě Topmodel CZ klobouk dolů a palec nahoru.

Sdílejte na sociálních sítích