Domů » Modely » Ze stavebnic » Rapid od Reichard Modelsport

Rapid od Reichard Modelsport

můj první dospělý větroň

První opravdu "dospělý" model elektro větroně od firmy Reichard Modelsport. Nádherně létající modely od "Reicharda" mi učarovala a tak nebylo co řešit :-)

  • Výrobce

    Multiplex

  • Rozpětí

    2280 mm

  • Délka

    1150 mm

  • Váha

    max. 860 g

  • Plocha křídla

    43,9 dm2

  • Plošné zatížení

    ------

  • Funkce

    M, K(KL), S, V, vol. BR.Š.

  • Serva

    4 x Hitec HS-81

  • Motor

    MVVS 2,5 / 1350

  • Regulátor

    Dualsky XC3012BA

  • Vrtule

    sklopná 9 x 6

  • Baterie

    Li-Pol 3S, 1500 mAh

 

Má letka touto dobou tedy čítá jeden výborně létající model. Jelikož jsem měl příležitost zúčastnit se několika testovacích letů Jardy Suchomela pro účely testu modelu do časopisu RC revue a všechno to byly dospělé větroně na elektropohon, rozhodl jsem se něco podobného pořídit i do svého "hangáru". Jelikož se opět blížil další ročník modelářského veletrhu Model Hobby a já snad už periodicky na tomto veletrhu utrácel peníz za nějaké to "ercéčko", poradil mi Jarda Suchomel, abych navštívil stánek p. Reicharda a jeho jménem požádal, aby mi tam nějaký vhodný kousek vybral.

Onu sobotu jsem tedy skutečně navštívil stánek firmy Reichar Modelsport a p. Reichard byl velice vstřícný a během 10-ti minutového rozhovoru jsme měli jasno. Volba padla na celkem 3 modely, z nichž mi byl nakonec nejvíc sympatický model s názvem Rapid. Na stánku jsem k modelu dokoupil ještě střídavý motor MVVS, regulátor Dualsky, sklopnou vrtuli s kuželem a 4x servo HS-81. Zbylo dokoupit ještě prodlužovací kabely, přijímač, krystal, a to vše ještě s nějakou tou drobotinou do dílny jsem zakoupil na stánku firmy RCM Pelikán. Blížilo se pozdní odpoledne a tak jsem s velkým nadšením odjížděl s rodinkou domů. Doma jsem se následující dny pustil do stavby. Jelikož se jedná o stavebnici ve stupni předpracování ARF, nebylo v podstatě co stavět, i když vzhledem k materiálům a koncepci dospělého modelu to dalo poněkud víc práce, než secvakat a slepit pár dílků k sobě. Stavbu jsem zahájil zalepením motorové přepážky 20-ti minutovým epoxi lepidlem. To mi ostatně postačilo na celou stavbu. V předu jsem ve výstupcích na trupu vybrousil 2 otvory pro lepší nasávání vzduchu, pro jeho výstup jsem v překrytu kabiny vyvrtal několik otvorů. Do trupu jsem z překližky slepil konstrukci pro instalaci serv a tu spolu se spojovacími tyčemi křídel zalepil do trupu. Při lepení spojek křídel jsem křídla na ně nasunul, abych měl jistotu, že po zatvrdnutí budou ve správné poloze a půjdou dobře nasunout i sundat dolů. Před lepením jsem nasunutí křídel vyzkoušel na nečisto, levé křídlo nešlo nasunout a musel jsem trubku zalepenou v křídle brousit, dokud nebylo vše v pořádku. Pro instalaci baterií bylo v modelu překližkové lože, to ale pocházelo ještě z dob, kdy se do modelů dávaly velké a těžké Pb nebo NiMh články. Jelikož jsem hodlal model napájet tříčlánkem LiPo, zhotovil jsem z překližky z bedýnky na ovoce jednoduchý kaslík, přesně na velikost baterie. Kaslík byl dlouhý na celý prostor pro baterky, umožňoval tak posunem baterie doladit těžiště. Po vytvrdnutí lepidla jsem namontoval motor s doporučeným vyosením a vrtuli s kuželem. Zapojil regulátor s přijímačem (ten byl uchycen suchým zipem), osdil serva výškovky a směrovky. Nyní nastala si nejotravnější práce na celém modelu. Bylo třeba zalepit lanovody. Ten pro směrové kormidlo je v pohodě, ale jelikož má Rapid ocasní plochy ve tvaru "T", je třeba pro výškovku táhnout lanovody 2, zalepit do trupu a v kýlovce je ohnout směrem vzhůru. Ohyb by měl být co nejplynulejší, neboť oběma lanky bude hýbat jen jedno servo a v ohybu se podstatně zvyšuje tření. Dalo to chvilku hledání optimálního ohybu, aby vše chodilo přiměřeně hladce (i tak bylo tření patrné, ale HS-81 to zvládalo dobře a kormidla se vracela do neutrálu). Posledními kroky bylo připevnění výškového kormidla (zde byl malý problém, kýlovka byla v místě styku s VOP křivá a musel jsem ji zbrousit kvůli geometrii), zalepit směrové kormidlo a páky kormidel a po vytvrzení propojit táhla s koncovkami na jedné straně s pákami kormidel a v trupu se servem. . Tím byl trup připraven. Zmíním jen, že je třeba dbát pozornost při zapojování výškovky, která je ovládána jedním servem, ale dvěma lanky, obě poloviny výškovky musí být seřízeny stejně.Co se křídla týče, zde v podstatě stačilo vyříznout již předřezané otvory pro serva křidélek, zalepit serva a páky a propojit táhlem. Nakonec stačí dát kryty serv, ty plastové se mi nelíbily, vyřezal jsem z velmi tenké překližky vlastní. Tím je model hotov a připraven k záletu. Zmíním ještě, že výrobce nijak neřeší spojení křídel, dle slov p. Reicharda jsou těsně suvně držena na spojovacích tyčích. Jelikož od přírody ničemu nevěřím, pro jistotu jsem je přelepoval kvalitní lepící páskou. Později jsem se chystal přidělat do prvních žeber háčky a uvnitř jistit křídla gumou.

Pro létání jsem udělal na zemi opět maximum, pro zálet nastavil přesně výchylky dle výrobce, nastavil exponenciály na 60% a dbal, aby byly všechny ovládací plochy v neutrální poloze. Křidélka jsem dle doporučení výrobce nastavil zároveň jako klapky. Model je možné ještě volitelně dovybavit brzdícími štíty. Po pečlivé kontrole všech spojů jsem se jal doladit těžiště. Bohužel fakt,že model koncepčně opravdu pochází z dob, kdy baterie dokázala zlomit malíček u nohy :-)) a neexistovaly střídavé motory, se podepsal na poloze těžiště. Se stříďákem a Li-polku jsem jej na křídle našel až 3 cm za maximální hodnotou. Musel jsem tedy dovážit pěkným kouskem olova. Jedno hezké sobotní odpoledne jsem se opět sešel se zalétávacím pilotem Jardou Suchomelem. Model jsem mu hodil asi pod úhlem 30°, na plný plyn se prakticky po 2 metrech letu nasměřoval vzhůru k nebesům a pod úhlem cca 70° začal ve stylu akrobata neuvěřitelnou rychlostí stoupat vzhůru. Po celou dobu stoupání bylo třeba tlačit na výškovku. Když model nastoupal výšku, že jeho silueta byla cca 50cm, ubral Jarda plyn a srovnal Rapida do vodorovného letu. Stačilo nepatrně dotrimovat výškovku a směrovku. Pak už jsem se jen kochal, jak se v termice a Jardových rukách majestátně "plavil" po obloze a to s několika dalšími motorovými lety o celkové délce letu 38 minut. Při dobíjení baterie jsem zjistil, že v ní zbylo ještě téměř 40% kapacity. Dalo se tedy (pokud je termika) létat bez problému cca hodinu a to je hodně i na člověka se zdravou krční páteří :-)

Po záletu jsem s modelem absolvoval ještě asi 12 letů a pak přišla zima. Spolu se zimou jsem začal mít zdravotní problémy s páteří (které mne ostatně provází až do dnes) a tak jsem ze zdravotních důvodů následující sezónu létal jen s MiniMagem na poli za domem, na cesty na vzdálenou letovou plochu a dlouhé pilotování jsem nebyl fit. Jelikož mi bylo tak krásného modelu líto a obával jsem se, že mi zdraví, změna práce a pracovní doba do delších odpoledních hodin nedovolí, abych si s Rapidem na přezrok užil, rozhodl jsem se jej prodat. Na Modelbazaru jsem jej prodal cca za týden a věřím a doufám, že dobře a ke spokojenosti nového majitele létá dodnes.

HODNOCENÍ

Tentokrát svá závěrečné hodnocení a informace zjednoduším na minimum. Vzhledem k tomu, že jsem s modelem koexistoval jen velice krátce, vyřknu jen holý fakt, a to je, že větroně Reichard umí a Rapid je toho důkazem.

Hodnocení modelu je vcelku jednoduché, dostane za 1 

hodnocení je jako ve škole: 1 - nejlepší, .... 5 - nejhorší

Sdílejte na sociálních sítích