Domů » Modely » Ze stavebnic » SEBACH 342 30E

SEBACH 342 30E

Sbach od Seb-Artu

Jako všechny modely z díly Sebastiana Silvestriho (TOC pilot) model vyniká skvělými akrobatickými vlastnostmi. Model klasické celodřevěnné konstrukce, laserem vyřezávané díly z balsy a překližkyl je potažen kvalitní nažehlovací fólií ORACOVER.

  • Výrobce

    SebArt

  • Rozpětí

    1320 mm

  • Délka

    1340 mm

  • Váha

    cca 1600 g

  • Plocha křídla

    38 dm2

  • Plošné zatížení

    cca 42 g/dm2

  • Funkce

    M, S, V, K

  • Serva

    4 x HS-65HB

  • Motor

    AXI 2826/12

  • Regulátor

    Hacker X-30-Pro

  • Vrtule

    APC 15x8E

  • Baterie

    Ray Gold 3S 3300 mAh

 

Na začátku roku 2013 se mi v dílně ocitly 2 nečekané přírůstky. Můj kamarád více či méně kvůli pracovnímu vytížení pověsil modelaření na hřebík a zbyla tak značná spousta modelářského vybavení a modelů. Valnou část toho jsem mu pomohl prodat na modelbazaru. Tak nějak jsem se ani nesnažil prodat model Challenger 2,4, protože jsem na něj měl zálusk sám. Za to, že jsem se postaral o prodej modelářských přebytků, jsem mohl pořídit havarovaný model Sebach 342 a nakonec padla dohoda, že za výrobu webové prezentace si mohu nechat i Challengera. Tak jsem tedy netradičně přišel  ke dvěma modelům v celkové hodnotě hodně přesahující 22 tisíc.

Jenže jak jsem řekl, Sebach byl bouraný. Když jsem jej nakládal do kufru, vypadalo to, že má jen pár vad na kráse a já ho brzy pošlu do vzduchu. Když jsem model přinesl domů, musel jsem jej nejprve důkladně umýt, protože byl umístěn ve skladu, kde dostal asi 3mm nános prachu a nečistot. Když na mne po očistě vykouknul pěkný model, začal jsem blíže prohlížet, co že mu je.

První nepříjemné zjištění bylo, že pravé křídlo je poničené poměrně víc než jsem si přál. Byla vytržena nebo rozlámána první 3 žebra a rozbitý balsový potah torzní skříně. Vytržené laminátové pouzdro pro spojovací trubku, pojišťovací destička pro upevnění křídla k trupu a poničený potah. Na začátku jsem tedy strhnul folii cca do 1/4 délky křídla, odstranil rozbitý potah torzní skříně a vybral a vyluxoval z vnitřku křídla třísky a to co zbylo po některých částech žeber. Nastala titěrná práce. Nechtělo se mi kus křídla zcela rozebrat a tak jsem si někdy připadal, jako bych stavěl model v láhvi :-) Části, které byly velké, jsem vlepil nazpět do modelu, některé jsem vyrobil úplně nové. Lepil jsem na střídačku PU lepidlem i disperzí, některá místa jsem zesiloval příložkou nebo vzpěrou. Během asi 4 večerů jsem křídlo dostal do stavu, že bylo vše opravené i s novou částí balsového potahu torzní skříně. Laminátové pouzdro jsem během opravy důkladně zalepil Epoxidem. Křídlo o nějaký gram přibralo, ale protože jsem měl pocit, že někde může být cosi, co mému oku uniklo, nenechával jsem nic náhodě. Příčnému vyvážení modelu to nijak neublížilo, zátěž přibyla blízko trupu. Od kamaráda Aleše Bohdana jsem vyžebral nějaké kusy fólie, které barevně odpovídali originálu  a křídlo znovu potáhnul. Aleš je, co by dlouholetý modelář sběratel a vetešník úžasnou zásobárnou prakticky čehokoliv :-)

Další přišel na paškál trup, zde bylo nutné příložkovat některé polopřepážky a přepážky a opravit či vyměnit některé podélníky tvořící spodek trupu. To se povedlo i s původně nažehlenou fólií, kterou po dokončení opravy stačilo jen přefouknout horkovzdušnou pistolí. Mnohem nepříjemnější překvapení bylo poškození domku pro motor, který byl i se sklotextilovou přepážkou zaražen cca 2,5 cm v trupu. Musel jsem nejprve rozdrobnit téměř zničenou přepážku a pak demontovat motor. Domek, ostatně jako celý model je vypálen z balsy a překližky a velice pečlivě slepen, často za pomocí zámků a jiných konstrukčních pomocných spojů. Kompletní rozebrání domku by znamenalo jeho likvidaci. Vymyslel jsem tedy to, že jsem novou přepážku místo 4 bočních výstupků opatřil jen dvěma a ty s trochou násilí vmáčkl do výřezů v domku. Zbylé 2 jsem vyrobil dodatečně, přilepil k přepážce a domku Epoxidem, kterým jsem navíc zevnitř i zvenku koutovým spojem přepážku definitivně spojil s domkem, jak tomu bylo původně od výrobce. Namontoval jsem zpět motor, dal novu vrtuli a kužel, zapojil přijímač a baterii a provedl test funkcí na stole. První nepříjemné zjištění bylo, že vrtule hází. Nejprve jsem zakoupil nový unašeč, abych vyloučil nejméně nákladnou vadu, bohužel motor musel k Pelikánovi do servisu. Dalším defektem byly stržené převody v servu směrovky. Při té příležitosti jsem zjistil, že je vytržené ještě ostruhové kolo. Musel jsem tedy demontovat směrové kormidlo, protézovat kus na padrť roztrhaného balsového materiálu a osruhové kolo znovu připojit i se směrovku opět k trupu a kýlovce. Oprava motoru spolkla nějaký peníz a servo jsem servisoval pomocí sady náhradních převodů.

Na stránkách to jde pěkně od ruky, ale já to dělal po malých chvilkách prakticky 3 měsíce (včetně čekání na opravu motoru). Tak byl Sebach připraven. Ze stránek výrobce jsem si stáhnul originální návod včetně údajů o nastavení kormidel a poloze těžiště. Nastavil jsem, jak mám ve zvyku dvojí výchylky. Jedny podle doporučení výrobce a druhé cca o 15 - 20% menší. Pro zálet volím standardně velké exponenciály, aby byly reakce od kniplů na kormidla tupější. Model jsem podrobil poslední důkladné kontrole všech důležitých prvků a čekal na vhodný okamžik pro zálet.

Na našem letišti v ten samý rok začal létat modelářský kolega Tomáš Balcar s modelem Sukhoi 29 S také od SebArtu. Jde prakticky o sesterský model. Ještě v době, kdy jsem Sebacha opravoval, jsem se díval nejen na letový projev „Sučka“, ale s Tomášem o modelu živě debatoval. Tomáš pochválil nezáludné vlastnosti modelu i příjemné chování při přistání, ale postěžoval si, že model i s výkonnějším pohonem než doporučuje jako minimum dovozce je zdánlivě líný. Na první pohled se chová jako vyladěné F3A – kam ho pošleš, tam letí s přesností a dokonalostí. Nicméně i přes laborování s vrtulí má svůj limit a ani víc plynu ani jiná vrtule model neoživí. Byl jsem tedy zvědav, zda podobné znaky ponese i můj Sebach.

K záletu jsem vybral krásné červnové odpoledne. Na letiště jsem vyrazil s manželkou, která akrobaty obdivuje a tak si premiéru nechtěla nechat ujít. Škoda, že mé srdce patří větroňům a s akrobatickými modely si rád zaletím, ale od sebe ani od nich nečekám žádné zázraky :-)

Model jsem postavil na nejrovnější část krátce střiženého travnatého letiště, naposledy odkontroloval smysl výchylek a zvolna přidával plyn. Model pro vzlet potřeboval jednoznačně „plnou parou vpřed“ a až knypl plynu na dorazu a tahání za výškovku jej konečně dostalo do vzduchu. Byl jsem rád, že jsem modelu sundal bačkory.  Nastoupal jsem s modelem do bezpečné výšky a trochu potrápil jednotlivá kormidla prozatím jen v běžných letových figurách. Ihned mi bylo jasné, že model má se Sukhoiem stejné vlastnosti. Model i na mnou zmenšené výchylky reaguje živě, protože nejsem hard-core akrobat, nevadily mi značné exponenciály. Jen na křidélkách jsem se je rozhodl zmenšit cca na polovinu. Model létá přesně, vyzkoušel jsem let na minimální i maximální rychlosti. Ve všech směrech se jedná o relativně nezáludné éro. Vyzkoušel jsem asi 2x přiblížení na přistání. Stačí naletět rovně na dráhu, stahovat plyn a stabilizovat model v rovném letu nad dráhou. Nakonec stáhnout plyn téměř zcela a podrovnat. Sebach přistává skoro jako Cesna :-) Protože jsem měl s sebou 3 sady baterií, provedl jsem tedy ještě 2 lety. Každý trval bezmála 6 – 7 minut. Při každém dalším letu jsem se odvážil i k nějaké té rošťačiněl.

HODNOCENÍ

Myslím, že vše již bylo řečeno v článku a tak se tentokrát zdržím dalšího hodnocení na závěr.

Jako tradičně model ohodnotím. Sebach dostane známku 2 -

hodnocení je jako ve škole: 1 - nejlepší, .... 5 - nejhorší

Sdílejte na sociálních sítích